Rosemary je nevinná

Máte rádi hlavolamy?
Zkuste tento případ vyřešit dřív než deset stránek před hustopřísným odhalením. Získáte dobrý pocit a virtuálního zlatého bludišťáka.
Jediné, co na začátku víte, je, že Rosemary Thomasová, která byla odsouzena k smrti za vraždu manžela, to neudělala.

Knihu Mrtví neznají klid napsalo 26 poměrně známých autorů. Všichni na špičkové úrovni. Setkáte se s kapitolami od S. Brown, J. Deavera, K. Reichs, J. Lindsaye nebo třeba T. Gerritsen. Není to žádná kolekce povídek, jak by se moho zdát. Pouze jeden jedinkatý příběh. Je logické, že tohle mohlo skončit buď absolutní katastrofou (nedokážu si představit fungující spolupráci tolika lidí), nebo fakt dobrým pošušňáníčkem. Přeci jen... víc hlaví víc ví a víc vymyslí.

Jasně, otázka "Kdo je vrah?" není nijak originální. Čtenářovy zvědavosti a přirozeného sklonu k pídění se po odpovědi na tuto začarovanou otázku využívá - odhadem - každá druhá detektivka. Důležitý je taky způsob zavraždění oběti. Já osobně dávám přednost krutému a krvavému masakru před střelou z pistole. A zastávám názor, že čím originálnější smrt, tím lepší. (Třeba... kdyby někdo tělo rozsekal a hodil někomu pod vánoční stromeček, to by bylo boží.)

Ale Christopher Thomas nezemřel vůbec marně. Jeho tělo bylo nalezeno v mučicím nástroji zvaném "železná panna" v německém muzeu. Vysoký stupeň rozkladu. Velmi dobrý a barvitý popis na mě zapůsobil. Tak se mi ten výjev zažral do paměti, že se mi ještě v noci zdálo o hnusných a odporných červech. Áááá - fuj! Mám husinu.

Tolik postav.
A skutečným vrahem mohl být kdokoliv. Vyřazovací metodou se to postupně sice slušně eliminovalo, ale stejně bych si nejradši dala facku, protože celé TO mi došlo až sakra pozdě. :)

Dějová linka nabízí pohled do doby "před", kdy se docela důvěrně seznámíte s životem manželů Thomasových i následným vyšetřováním případu, i do doby "po" - přesněji po deseti letech od popravy Rosemary. Má se konat posezení na její počest. Hezké kulaté výročí. Je celkem jisté, že na povrch vyplují nové důkazy. A tušíte správně, vrah si začne slušně nadělávat do gatí.

Krátké kapitoly a nutnost přečíst "ještě jednu", než konečně půjdu spát, akorát zajistily dnešní kruhy pod očima. Vysoká čtivost, opravdu mě s každou stránkou zajímalo, co bude dál. A těch tři sta stránek jsem měla za sebou za méně jak tři hodiny.

Střídaly se pohledy různých postav. A tím, že vesměs každou kapitolu psal jiný autor, měnily se i styly. Někomu by se to mohlo zdát lehce rušivé. Je jasné, že Deaverova část byla ultra mňamózní a jinou bych vypustila, ale to k věci patří.

Trošku mi chyběly sarkastické poznámky a nějaký hodně cool detektiv s chladnou hlavou. Vyhořelý policista, kterého užírá svědomí, to není úplně dle mého gusta. A v časové ose jsem se taky místy ztrácela, ale to je drobnost.

Jó, líbilo by se mi, kdyby se ten případ dostal do rukou Patricka Janea. Tohle docela přesně zapadá do klasického schématu vražd objevujících se v Mentalistovi.

Každopádně s klidem říkám, že pokud máte chuť na nějakou oddechovou detektivku, která má hlavu i patu, zkuste Mrtví neznají klid. :) Je to dobrá skládanka. Kousky nabízeny rozvážně a je jen na vás, jestli je najdete a dokážete spojit správně.


Hezky si počtěte. :)

Odkaz na GoodReads: TUTUTU