Jsem knihomol, který (skoro) nekupuje knihy

Nedávno jsem narazila na zajímavý facebookový post. Lidé se měli v komentářích podělit s tím, kolik vlastní knížek v osobní knihovničce a tím se měřilo, kdo je největší knihomol. Tenkrát jsem to přehlédla mávnutím rukou, tichým sprostým slovem a rozepsaný komentář pod příspěvkem jsem zase rychle smazala. Asi jsem neměla chuť se přít.

Jenže podle tohoto bych nebyla pravý knihomol. Ta myšlenka se mi uhnízdila někde v hlavě, v boxíku pojmenovaném "Blbosti na entou" a očividně mi nedala spát.

Takže vám něco povím. Jsem knihomol. A pořádný. A vlastním pouze 22 knih. Ani jedna nepůsobí naleštěně nebo čerstvě koupeně. Některé vypadají, jako by je přežvýkala kráva, jiné jako by si hrály na Titanic. Z toho zase můžete soudit, že jsem KnihoMonstrum. Možná jo. Ale i KnihoMonstrum smí být KnihoMolem, nemyslíte? 

Jou, dřív jsem v pokoji měla kolem stovky knih. Takové ty jednou přečtené recenzní výtisky, které se líbily nebo nelíbily a vlastně jen zabíraly místo a chytaly prach. Zbavila jsem se jich. Neprodala jsem je, to by mi nepřišlo správné (přece jsem za ně nezaplatila). Část putovala do nemocnice, tam mají young adult i middle-grade velmi rádi. Něco jsem podarovala ostravským bezdomovcům. Slíbili mi, že je přečtou, než se na nich pokusí vydělat. Další nalezly domov v malé knihovně, která je za každý výtisk vděčná. Juuu, udělala jsem tolik dobrých skutků. Asi to zní, že se chválím, ale je to můj blog a já si tu můžu psát, co se mi zlíbí. :P

Když jsem skončila, zůstala mi v pokoji spousta prázdných poliček. A přesně 22 knih. S každou jsem v milostném relationshipu. Většinu jsem četla několikrát. Jiné jednou a jsem si na tuty jistá, že dva až deset rereadingů je ještě čeká. Jsou to moje mega-ňamky. Vlastně exkluzivní výběr z mega-ňamek. Jedinečné příběhem i vzpomínkami na dny, kdy jsem je četla.

Ano, pouštěla jsem Harryho Pottera na polystyrenové loďce po řece, abych zjistila, jestli je se všemi svými kouzly lepší než Jack Sparrow. A rozhodně toho nelituji, je to zážitek na celý život. Vždy když se podívám na ten svůj salát, vzpomenu si na strach, že mě mamka zabije. Harry totiž neustál splav. Ale neutopil se. Je to krásná vzpomínka. #priznaniknihomola

Netoužím po utrácení v knihkupectví. Když nemám jistotu, že knížka je absolutně perfektní a že se k ní ještě vrátím, nekoupím ji. Nechci ji. Radši chodím do knihovny. Jsem tam několikrát týdně a to, co bych si chtěla přečíst, si prostě půjčím. Protože od toho knihovny jsou.

Ráda bych vás oslnila pohledem na poličky plné knih. 
Jenže žádné nemám.

Ráda bych vás zahlcovala fotkami toho, co mi přišlo, a rozplývala se nad sexy obálkami, které by mi zdobily nábytek.
Jenže mi balíky nechodí. Na svém blogovém Facebooku (*dáte mi lajk?*) vás akorát budu spamovat tím, co aktuálně čtu a co si o tom myslím!


Vy ale samozřejmě pokračujte v kupování všeho, co má stránky a písmenka. :) Jinak by se to přestalo vydávat, že...

A pochopitelně... Svých 22 knížek vám představím.
Bude to velmi rychlé, slibuji.
Ale všechny jsou skvělé, za to ručím.

Tadáááá.
4x Odkaz dračích jezdců. 7x Harry Potter. Malý princ. První díl Hunger Games. První díl Hraničářova učně. 3x Mistborn. A čtyři další od Sandersona. Já, poutník.
Víc toho doma nemám. :)

Ale až ty své prázdné poličky jednou zase naplním, budu s klidem v duši moci říct, že celý jejich obsah nekonečně zbožňuji. A přesně tak to má být.