Zobrazují se příspěvky se štítkemMega Knihobroty. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMega Knihobroty. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. září 2017

Mega Knihobrota - Amadeus

9:40


Dobrá, pro svůj klid v duši a jako upozornění pro všechny případné hnidopichy. Tento článek se nemá tvářit jako recenze, protože recenzí není. Ani recenze zachumlaná v kožichu. Prostě ne.
Pouze trocha blekotání uspořádaná v odstavcích. 😊

Chystám se mluvit o Amadeovi. Znáte ho? Toho zfilmovaného? Od Formana? Jestli je vaše odpověď NE, valte to fofrem napravit. Je skvělý! Svědčí o tom mé nadšené burácení, osm Oscarů a další tři neproměněné nominace. Jop, jednoho z těch Oscarů získal i Peter Shaffer za nejlepší adaptovaný scénář. Říká vám to jméno něco? Mělo by, ale pokud ne, neděje se žádné drámo. Klídek.


Peter Shaffer byl významný anglický dramatik. Právě on napsal divadelní hru o W. A. Mozartovi a A. Salierim pojmenovanou jednoduše Amadeus. Nebudu vám tu vypisovat životopis ani jednoho z těch pánů, nebojte, pokud vás to zajímá, chválím, zaúkolujte Google, nebo si odběhněte do knihovny. 

Shafferova Amadea jsem měla v hledáčku šíleně dlouhou dobu. Touha po jeho přečtení však nebyla nijak urputná. Doteď. Asi týden zpátky, když se mi hlavou honily klasické myšlenky, co vlastně chci přelouskat, vystoupila z mlhy husté tak, že by se dala krájet, útlá knížečka z Edice D (kecám, vyskočila mi na Martinusu). A já na ni dostala extrémní chuť.

Zklamání přišlo v ostravské knihovně. Rve mi srdce, že to říkám, ale katalog hlásil, že Amadea nemají. Dokonce jsem s tím otravovala i knihovníka, protože se mi to zdálo jako nějaký hloupý error vtípek namířený přímo na mě. No, ten chudák (plivala jsem síru) mi potvrdil, že hledat v elektronickém katalogu umím. Není tam. Snad ho dokoupí.

Zbývalo Brno. Okamžitě nechat vyjet ze skladu, aby byl připraven, až se tam ukážu.

(Mimochodem, z očekávané Edice D se stala kniha velká jako kráva – formát A4 – s fontem starých textů psaných na stroji.)

Včera jsem ho dostala do netrpělivých rukou.
Včera jsem ho nakousla.
A pak… jsem ho slupla jako čokoládový dortík! Takové pošušňáníčko to bylo.

Předem říkám, že si ode mě odnáší krásných pět hvězdiček. A to já je nerozdávám na potkání, věřte mi. Takže jo, teď vám tu budu slintat skrz slova.


Jsem zamilovaná do každého písmenka. Každé věty. Shafferovi se podařilo vytvořit neskutečnou atmosféru. Vždyť já se v první polovině smála nahlas, za břicho se popadala a pouštěla si úryvky z filmu pro podtrhnutí svého čtenářského požitku. Jednoduše paráda. 


Samozřejmě, jelikož to nemá ani dvou set stránkový rozsah, z „výtlemů sem i tam“ do „temné depky jako prase“ vedla jen krátká cestička. Sešup jako býk. Nátlak na emoce člověka. Brutalitka. 


Vlastně vám ani nehodlám popisovat děj. Jen vám povím, že celé to je o žárlivosti, zuřivosti, rozpustilosti, vztazích a hlavně o vzájemné rivalitě dvou mužů. Hudebního genia a někoho, kdo má možnosti. 


V mnohém bych chtěla být jako tento Shafferův Mozart. Fakt že jo. Juchat u piana, být si sama sebou jistá a smát se od ufa k ufu nonstop. (Naneštěstí, když já juchám u piana, lidé kolem zírají, jestli náhodou nemají vycházky ušáci z psychiatrické léčebny...)


Otáčela jsem stránky rychlostí kulového blesku, přestala vnímat čas. Která kniha tohle dokáže? Moc jich není! Vždyť já spamovala své kamarády na Facebooku úryvky. 

Víc asi nemá smysl se vyjadřovat. Teď už to musí chápat každý. 
Amadea nechcete minout. Dostane se vám pod kůži, opravdu.

Pokud jste alespoň trošičku zbystřili, článek splnil svůj účel. 


úterý 6. června 2017

Recenze -eee na Poslední království

13:37

Skáču dva metry do stropu, protože se mi podařilo najít knížku, která je naprosto bohovská! Ano, s jiskřičkami v očích ji řadím do svého seznamu knižních "mega-ňamek" a s klidem v duši říkám, že Poslední království je to nejlepší, co se mi zatím letos dostalo pod čumák. Fakt. 


Že čtu dlouho do rána, pfff - žádný výjimečný jev, ale abych přestala sledovat stránky a čas, well, to se často nestává! Jenže jsem byla absolutně pohlcena dějem, dokonce zaznamenávám slušnou a minimálně hodinovou ztrátu spojení s reálným světem - netuším, co se kolem mě dělo, vůbec. 

BO miluji historii a Bernard Cornwell zasadil svůj román do doby Alfréda Velikého. Co víc, Alfréd Veliký je jednou z postav, kurde. Brutalitka! Lidé, kteří opravdu žili, bitvy na vodě i na suchu, co se odehrály, nefalšovaná atmosféra daného období spojená s krutostí (bez jakéhokoliv slitování autora). Mrtvola sem, mrtvola tam, johoho - od vypíchnutých očí po rozpáraná bříška. Vážně, o tom si při čtení kdejakého "husťáckého" fantasy románu můžete nechat jen zdát! A tolik dobře skrytého humoru!
 Strávila jsem čas googlením reálií (jestli mi autor náhodou nepodsouvá historické hovníky) a myslím, že ve všem podstatném to sedí. Jen musíte počítat s tím, že hlavní hrdina je fiktivní postavou, která má mimo vyprávění svého příběhu i další a mnohem důležitější úkol - přiblížit osobnost Alfréda se všemi jeho nedostatky i přednostmi nám, čtenářům. Jo, Uhtred je borec, týpek, který je v jednu chvíli na straně Angličanů a v druhou na straně Dánů, kteří jej vychovalli a udělali z něj obávaného válečníka. Je mladý, občas naivní, hodně tvrdohlavý, hrdý a také poměrně zbrklý, dělá chyby, spratek k pohledání. Alfréd ho nesnáší. Aaaaale vyroste z něj strašně sexy chlap k sežrání a to doslova před očima. Nekecám, děj začíná totiž v době, kdy mu není ani jedenáct.  

http://www.bbcamerica.com/shows/the-last-kingdom

Velmi dobře rozjetá série, velmi dobře. Divocí Dánové chtějí obsadit anglická území, dotýkají se dvě naprosto odlišné kultury a hlavně rozdílná náboženství. Sporu mezi křesťanstvím a severskou mytologií je věnován značný prostor, čemuž se nemůžete divit, protože šlo o významnou součást života tehdejších lidí a bez něj by to nebylo to "pravé ořechové". Politické čachry machry, nula procent magického čáry fuku (= bez magie!).


Troufám si však říct, že Poslední království není knížka pro každého. Psána v er-formě, Uhtredův příběh vypráví Utheredovo starší já, z čehož logicky vyplývá kopa popisů. Jakože fakt. A vím, že mnoho lidí s dlouhými popisy mívá problémy a snaží se je přeskakovat, to mimochodem nedoporučuji, děj plyne rychle a objevuje se v něm spousta postav - snadno byste se mohli ztratit. Já jen ať víte a neproklejete mě, až se budete brodit dlouhým textem s dialogem v nedohlednu. :)

Žádná zamilovaná lovestory! Slibuji!

Já jsem spokojená!
Není to nic oddechového, ani náhodou. A vlastně ani netuším, komu se mám snažit tu knihu vecpat. Snad nějak globálně... pokud jste fandové dějin a ujíždíte na obsáhlých fantasy věcičkách, v nichž se řeší politika a bitkaření, budete spokojeni taky


http://www.avclub.com/article/last-last-kingdom-rides-bloodily-sunset-228866

Pozn. podle Posledního království byl natočen i seriál u BBC America. Z řady recenzí (například tu) dedukuji, že pokud jste zapálení historici, není to nic pro vás. Na ten zbytek by mohla čekat zajímavá podívaná.

Odkaz na GoodReads: TUTUTU
- obrázky jsou proklikávací ke zdrojům

středa 25. ledna 2017

Knihobroty vol. 1

14:09
Dneska to je něco mezi husťáckým knižním doporučením a tím, čemu říkám recenze-eee.
Dobré knížky prostě musejí být čteny. Musíte se o nich dozvědět.
Takže se pohodlně usaďte, uvolněte se a my se vás pokusíme navnadit na dvě super boží knihy, které si zaslouží pozornost. 

btw... říkám "my" schválně. Nejsem král, abych tím myslela jen sebe. 
The Sacred Lies of Minnow Bly se vám nesnažím podstrčit já, ale Kerris. Je podobně náročný čtenář jako má maličkost. Vkus máme z 95 % shodný. Pět hvězdiček dáváme přibližně stejně často. Tedy, skoro vůbec. Vlastně mi přijde, že občas jen hledáme zlaté mince v žumpě. Ale když se zadaří, stojí to za to. Člověk si pak uvědomí, jak je čtení krásné.



Začnu já, jelikož má spřízněná duše mi poslala text bez diakritiky a musí to spravit (až dohraje nějakou hru). :)

Across the Nightingale Floor
Hledala jsem kung-fu a atmosféru historické Číny.
Našla jsem ninja lidičky a samuraje z japonského prostředí. 
A bylo to extra mňamkózní.
http://lianhearn.com/across_the_nightingale_floor.html

Představte si. Sekají se tam hlavy (skoro) na potkání. Postavy snad neměly žádné svědomí. Se záporňákama se tam úplně roztrhl pytek. Autorka se nebojí popisovat mučení a je u toho velmi kreativní. Kdo by řekl, že tohle má být JEN young adult? Proč takových není víc? Mě by samou radostí srdce z hrudi vyskočilo!


“How was it possible for the world to be so beautiful and so cruel at the same time?” 

https://www.knihydobrovsky.cz/slavik-vesti-smrt-74659Vždyť já se nemohla odtrhnout už od první stránky. Když jsem usínala, promítaly se mi scény, které jsem ten den přečetla. Dokonce jsem vstávala s chutí, jen abych si zase mohla jít číst. A to je fakt divné. Trochu překáželo zpropadené zkouškové, které žere čas víc, než by mi bylo milé.

  “But just as the river is always at the door, so is the world always outside. And it is in the world that we have to live.”

Znepřátelené rody, tajní magiči - jo, MAGIE! - zrady, politikaření, domluvené sňatky, snaha všechny přechytračit, plánování atentátu, krásné prostředí - jak příjemný nádech japonské kultury. TAKHLE BY TO MĚLO VYPADAT.
Ano, ano! 

“I learned embroidery," Kaede said, "But you can't kill anyone with a needle."

"You can," Shizuka said offhandedly. "I'll show you one day.” 

V mnoha směrech originální. Nevím, k čemu to přirovnat. Dokonce přehlížím i trapnou lovestory, která naštěstí pouze sekunduje hlavní dějové linii.
Co víc říct? Jsem nadšená! Žádný velký cliffhanger a přesto další díl přečtu brzo.
Dokonce vyšlo i v češtině - pod názvem Slavík věští smrt. V antikvariátu seženete za 50-100,- Kč. V knihovně zdarma. ;)
Přísahám, že si z toho sednete na prdel.

ODKAZ NA ANOTACI: tututu
http://lianhearn.com/sugiyama_kazuko.html


The Sacred Lies of Minnow Bly (názor Kerris)

Tak jo... bylo mi navrhnuto, že sem tam můžu napsat recenzi. Ale ne recenzoidní recenzi – protože ty já psát neumím. Ani to umět nechci – chápejte, je to hrozně stereotypní. Píše to každý. V tom není žádné kouzlo.

http://vignette3.wikia.nocookie.netCo probíhalo mou hlavou, když jsem poprvé knihu objevila?

 “Hmmmm... holka, co drží Bibli. Bleh. Ale ta anotace! 
To zní vlastně dobře, nebo ne? Chci to číst... nechci to číst... meh.”

A tak kniha strávila téměř rok v mém to-read, kde jsem ji zvesela ignorovala a přeskakovala. Byla to chyba? Rozhodně!

Co stačilo k tomu, aby si mě kniha získala a věděla jsem, že ji budu milovat? 
První věta. Vážně. Jen jedna. Jedinkatá.

“I am a blood-soaked girl.”

Pokud zapojíte mozek, dojde vám, co se bude dít. Střípky z minulosti budete čekat. A přesto... i tak budete v duchu křičet a snažit se to zvrátit – jako kdybyste měli takovou moc. Ha!


Tahle kniha vás první větou chytí a nepustí. Donutí vás zpochybňovat to, čemu věříte.



Nepovím vám, co se v knize dělo – ani to víc nenaznačím. Řeknu jen to, že je to reálné. Děsivé. Nechutné. Fascinující. Skvěle napsané. Pokud nemáte žaludek na skutečný svět, vyhněte se jí. Pokud si však chcete přečíst knihu, která vás ovlivní, která vám alespoň trochu změní pohled na svět a donutí vás přemýšlet nad tím, co by se někde mohlo dít – směle do toho.

Nebojte, není to celé jen temné a pesimistické.
Pozn.
V češtině vyjde u Hostu, v dubnu 2017. Super, ne?


ODKAZ NA ANOTACI: tututu 






About Us

Recent

Random