Mega Knihobrota - Amadeus

Dobrá, pro svůj klid v duši a jako upozornění pro všechny případné hnidopichy. Tento článek se nemá tvářit jako recenze, protože recenzí není. Ani recenze zachumlaná v kožichu. Prostě ne.

Pouze trocha blekotání uspořádaná v odstavcích. 😊

Chystám se mluvit o Amadeovi. Znáte ho? Toho zfilmovaného? Od Formana? Jestli je vaše odpověď NE, valte to fofrem napravit. Je skvělý! Svědčí o tom mé nadšené burácení, osm Oscarů a další tři neproměněné nominace. Jop, jednoho z těch Oscarů získal i Peter Shaffer za nejlepší adaptovaný scénář. Říká vám to jméno něco? Mělo by, ale pokud ne, neděje se žádné drámo. Klídek.

Peter Shaffer byl významný anglický dramatik. Právě on napsal divadelní hru o W. A. Mozartovi a A. Salierim pojmenovanou jednoduše Amadeus. Nebudu vám tu vypisovat životopis ani jednoho z těch pánů, nebojte, pokud vás to zajímá, chválím, zaúkolujte Google, nebo si odběhněte do knihovny. 

Shafferova Amadea jsem měla v hledáčku šíleně dlouhou dobu. Touha po jeho přečtení však nebyla nijak urputná. Doteď. Asi týden zpátky, když se mi hlavou honily klasické myšlenky, co vlastně chci přelouskat, vystoupila z mlhy husté tak, že by se dala krájet, útlá knížečka z Edice D (kecám, vyskočila mi na Martinusu). A já na ni dostala extrémní chuť.

Zklamání přišlo v ostravské knihovně. Rve mi srdce, že to říkám, ale katalog hlásil, že Amadea nemají. Dokonce jsem s tím otravovala i knihovníka, protože se mi to zdálo jako nějaký hloupý error vtípek namířený přímo na mě. No, ten chudák (plivala jsem síru) mi potvrdil, že hledat v elektronickém katalogu umím. Není tam. Snad ho dokoupí.

Zbývalo Brno. Okamžitě nechat vyjet ze skladu, aby byl připraven, až se tam ukážu.

(Mimochodem, z očekávané Edice D se stala kniha velká jako kráva – formát A4 – s fontem starých textů psaných na stroji.)

Včera jsem ho dostala do netrpělivých rukou.

Včera jsem ho nakousla.

A pak… jsem ho slupla jako čokoládový dortík! Takové pošušňáníčko to bylo.

Předem říkám, že si ode mě odnáší krásných pět hvězdiček. A to já je nerozdávám na potkání, věřte mi. Takže jo, teď vám tu budu slintat skrz slova.

Jsem zamilovaná do každého písmenka. Každé věty. Shafferovi se podařilo vytvořit neskutečnou atmosféru. Vždyť já se v první polovině smála nahlas, za břicho se popadala a pouštěla si úryvky z filmu pro podtrhnutí svého čtenářského požitku. Jednoduše paráda. 

Samozřejmě, jelikož to nemá ani dvou set stránkový rozsah, z „výtlemů sem i tam“ do „temné depky jako prase“ vedla jen krátká cestička. Sešup jako býk. Nátlak na emoce člověka. Brutalitka. 

Vlastně vám ani nehodlám popisovat děj. Jen vám povím, že celé to je o žárlivosti, zuřivosti, rozpustilosti, vztazích a hlavně o vzájemné rivalitě dvou mužů. Hudebního genia a někoho, kdo má možnosti. 

V mnohém bych chtěla být jako tento Shafferův Mozart. Fakt že jo. Juchat u piana, být si sama sebou jistá a smát se od ufa k ufu nonstop. (Naneštěstí, když já juchám u piana, lidé kolem zírají, jestli náhodou nemají vycházky ušáci z psychiatrické léčebny...)

Otáčela jsem stránky rychlostí kulového blesku, přestala vnímat čas. Která kniha tohle dokáže? Moc jich není! Vždyť já spamovala své kamarády na Facebooku úryvky. 

Víc asi nemá smysl se vyjadřovat. Teď už to musí chápat každý. 

Amadea nechcete minout. Dostane se vám pod kůži, opravdu.

Pokud jste alespoň trošičku zbystřili, článek splnil svůj účel.