Máte rádi komiksy?
Já jo. Nejsem jejich úplně hyper mega fanda, ale občas mi dobrý komiks fakt bodne.
Jen je nikdy - opakuji: NIKDY - nečtu v MHD. Tramvaje, ponorky, letadla, lodě, autobusy i horkovzdušné balóny. Nikdy mě tam nenajdete s komiksem v ruce.

A proč?
Protože doteď potkávám milou starší dámu, kterou jsem neskutečně pohoršila. Pořád se na mě mračí a ukazuje na mě prstem, jako bych byla nějaký zatrollený sériový vrah.

Může za to Moira, která mi doporučila Černou díru od Charlese Burnse. Výborný komiks. Zajímavá kresba, krásně morbidňoučké, určitě doporučuji. Seženete třeba v ostravské knihovně. V dětském oddělení. Já si pro ni zašla a s tím, že absolutně netuším, o čem má být, jsem ji i rozečetla. No. V autobuse. No. Chyba. Již zmiňovaná paní mi koukala přes rameno. Ono komiksy jako kopa obrázků na jednom místě prostě lákají oči. Rozhodně. Než jsem se nadála, ječela po mně něco o dnešní mládeži a následoval proud slov se zhrozeným výrazem v obličeji. Jo, chvíli jsem si myslela, že na mě snad plivne. Jako by nahé lidi viděla prvně. :) I když, uznávám, místy i mi při čtení Černé díry obočí vyletělo vysoko vzhůru. (Ale ty části vám neukážu, fakt ne.)


Něco podobného se mi stalo i se Ságou.
Seděla vedle mě holčička, které mohlo být přibližně deset let. A vedle stála její maminka. Přásahám, že jsem žila v domnění, že Sága je neškodná. Po Černé díře jsem si dávala fakt pozor a komiksy v buse neotvírala. Jenže jsem se nějak nemohla dočkat. Všichni doporučovali!

Problém vlastně úplně stejný. Nějak moc nahých lidí, což děsilo okolí. A kdo zná Ságu, ví, že když tam je třeba pindík, je klidně přes celou stránku. Kurde, vždyť já si doteď dávám sakra pozor, abych další díly četla bez společnosti. Člověk nikdy neví, co tam na něj vykoukne. A tenkrát v tom buse? Když jsem to viděla, byl to solidní uran do očí (= nechuťárna zabíjející oči). Maminka zalapala po dechu, okamžitě vzala svou dcerku a šly si sednout pryč. Tadá.

Konec příběhu to ale není. Ta maminka se zázračným způsobem zná s mojí maminkou. Dokážete si představit, jaké jsem měla pak doma peklo?


A třetí... Zámek a klíč. Nevím už, který díl to byl.
(Jestli neznáte, rychle napravit, je to boží!!!)
Někomu vadily obrázky s krví. Starší pán. Taky po mně začal řvát, že my mladí čteme jen o krvi a mordování a že nechápeme podstatu skutečného utrpení. A další řeči.

Moc jsem si z něj nedělala, ale zařekla jsem se, že komiksy v MHD už nikdy neotevřu.
Nestojí mi to za ty pohoršené pohledy.

Dneska to je něco mezi husťáckým knižním doporučením a tím, čemu říkám recenze-eee.
Dobré knížky prostě musejí být čteny. Musíte se o nich dozvědět.
Takže se pohodlně usaďte, uvolněte se a my se vás pokusíme navnadit na dvě super boží knihy, které si zaslouží pozornost. 

btw... říkám "my" schválně. Nejsem král, abych tím myslela jen sebe. 
The Sacred Lies of Minnow Bly se vám nesnažím podstrčit já, ale Kerris. Je podobně náročný čtenář jako má maličkost. Vkus máme z 95 % shodný. Pět hvězdiček dáváme přibližně stejně často. Tedy, skoro vůbec. Vlastně mi přijde, že občas jen hledáme zlaté mince v žumpě. Ale když se zadaří, stojí to za to. Člověk si pak uvědomí, jak je čtení krásné.



Začnu já, jelikož má spřízněná duše mi poslala text bez diakritiky a musí to spravit (až dohraje nějakou hru). :)

Across the Nightingale Floor
Hledala jsem kung-fu a atmosféru historické Číny.
Našla jsem ninja lidičky a samuraje z japonského prostředí. 
A bylo to extra mňamkózní.

Představte si. Sekají se tam hlavy (skoro) na potkání. Postavy snad neměly žádné svědomí. Se záporňákama se tam úplně roztrhl pytek. Autorka se nebojí popisovat mučení a je u toho velmi kreativní. Kdo by řekl, že tohle má být JEN young adult? Proč takových není víc? Mě by samou radostí srdce z hrudi vyskočilo!


Vždyť já se nemohla odtrhnout už od první stránky. Když jsem usínala, promítaly se mi scény, které jsem ten den přečetla. Dokonce jsem vstávala s chutí, jen abych si zase mohla jít číst. A to je fakt divné. Trochu překáželo zpropadené zkouškové, které žere čas víc, než by mi bylo milé.

Znepřátelené rody, tajní magiči - jo, MAGIE! - zrady, politikaření, domluvené sňatky, snaha všechny přechytračit, plánování atentátu, krásné prostředí - jak příjemný nádech japonské kultury. TAKHLE BY TO MĚLO VYPADAT.
Ano, ano! 

V mnoha směrech originální. Nevím, k čemu to přirovnat. Dokonce přehlížím i trapnou lovestory, která naštěstí pouze sekunduje hlavní dějové linii.
Co víc říct? Jsem nadšená! Žádný velký cliffhanger a přesto další díl přečtu brzo.
Dokonce vyšlo i v češtině - pod názvem Slavík věští smrt. V antikvariátu seženete za 50-100,- Kč. V knihovně zdarma. ;)
Přísahám, že si z toho sednete na prdel.

ODKAZ NA ANOTACI: tututu


The Sacred Lies of Minnow Bly (názor Kerris)

Tak jo... bylo mi navrhnuto, že sem tam můžu napsat recenzi. Ale ne recenzoidní recenzi – protože ty já psát neumím. Ani to umět nechci – chápejte, je to hrozně stereotypní. Píše to každý. V tom není žádné kouzlo.


Pokud zapojíte mozek, dojde vám, co se bude dít. Střípky z minulosti budete čekat. A přesto... i tak budete v duchu křičet a snažit se to zvrátit – jako kdybyste měli takovou moc. Ha!


Tahle kniha vás první větou chytí a nepustí. Donutí vás zpochybňovat to, čemu věříte.

Nepovím vám, co se v knize dělo – ani to víc nenaznačím. Řeknu jen to, že je to reálné. Děsivé. Nechutné. Fascinující. Skvěle napsané. Pokud nemáte žaludek na skutečný svět, vyhněte se jí. Pokud si však chcete přečíst knihu, která vás ovlivní, která vám alespoň trochu změní pohled na svět a donutí vás přemýšlet nad tím, co by se někde mohlo dít – směle do toho.

Nebojte, není to celé jen temné a pesimistické.
Pozn.
V češtině vyjde u Hostu, v dubnu 2017. Super, ne?

ODKAZ NA ANOTACI: tututu