Dobrý název, co?
Nejde však o nic závratně originálního. Deset knih, které jsem četla relativně nedávno a nevysloužily si vlastní článek, přesto vám chci vecpat, jaký na ně mám názor. (Bo mi došlo, že na blogu článek co článek knihy jen vychvaluji, ale kdo mě sleduje na GoodReads, ví, že aktivněji používám hodnocení 1-3*, takže tak.)
Hezky ve zkratce, žádné dlouhé slohy, nebojte.


Společně s Milk and Honey se The Princess Saves Herself in this One stalo hitem v oblasti moderní poezie a nadšení z této sbírky pomalu prosakuje i k lidem, kteří něco, co smrdí básničkami, běžně do ruky neberou.
A upřímně... tu jásající vlnu nechápu. Mě to totiž neohromilo ani trochu, fakt. Jak by taky mohlo? Jen obyčejný tok myšlenek autorky a klávesa enter. Prý působí na nitro čtenáře, vyvolává intenzivní emoce a další ušákoviny, ale mi to spíš přijde jako sdělení ničeho v těžce wtf formě. Dobrá, uznávám, některé střípky jsou fajn, je jich malinko, ale jsou tam! Jenže jich nebylo dost, aby v mých očích sbírku vyzdvihly do nebes. Pouze tři kousky. Zbytek byl spíše v duchu "he loves me" ukázky. 
No, jednu věc jsem si ale uvědomila, očividně každý může být básníkem. I já. A nejsem vůbec špatná, že? ;)
GoodReads: TUTUTU

Populárně-naučnou knihu profesora historie na univerzitě v Cambridgi jsem četla dokonce dvakrát. A to v rámci získávání informací do svého referátu o - nečekaně - Spartě. Neuvěřitelně čtivé a zajímavé i pro laika! Pokud vás jen trochu láká ta doba a chcete vědět, jak to opravdu bylo s bitvou u Thermopyl, proč byste chtěli být radši ženou ve Spartě než v Athénách a nebo třeba, proč se vyplácí na bojišti zůstávat až do konce, neváhejte tou knihou prolistovat. Hlavní hrdina je fak cool, je to Sparta!

GoodReads: TUTUTU

Jsem člověk, který zbožňuje pohádky a jejich retellingy. Tohle měl být jasný úspěch! Vždyť to má všechno, co v knihách absolutně žeru - hate to love vztah, neobvyklé prostředí, krutovládce, magii, nádech pohádky - všechno zní bombasticky! Jojo a teď přijde ALE, velké hnusné ALE. Ale autorka mě nedokázala zaujmout téměř ničím, co se v příběhu událo, koulela jsem očima každé tři stránky, šíleně mě nebavil styl psaní a z děje jako takového jsem byla doslova otrávena. Vidím pouze extrémně nevyužitý potenciál.


Někdo totiž musí plavat proti proudu všech, kterým se Pomsta a rozbřesk líbila. Tentokrát jsem to já. Nevadí.

GoodReads: TUTUTU

Fascinující příběh, jehož síla vychází z toho, že je vlastně pravdivý. Povědomí o něm byste měli mít. Naneštěstí ho trochu zabíjí podání na stránkách knihy. Chvílemi jsem jen dutě otáčela, aniž bych věděla, o čem čtu a musela jsem se vracet. Při čtení to prostě hodně "dřelo", výsledný pocit mám však spíš kladný. Rozhodně je mi ale jasné, že Americký sniper nesedne všem, kdyby to někdo chtěl vzdát, ať zkusí dát šanci třeba ještě i filmu.

GoodReads: TUTUTU
Páni, je neskutečné, že jsem Rozkaz zabít dočetla před třemi dny a pořád mě neopustila jistá vlna naštvání. Proč? Byla to taková zbytečnost, akorát ztráta času a pro člověka, který zoufale hledá odpovědi, zdroj znechucení - nedozvěděla jsem se skoro nic nového! 

Labyrint se mi moc líbil, dvojka byla horší a trojka docela zklamání, ale na tohle jsem se těšila. A ono co? Bobky s octem. Podstatný pro děj trilogie je snad jen prolog, kapitola 61 a epilog. Ostatní části bych si snadno mohla splést s nějakou fanfikcí, po tom mé srdce netoužilo. Jasně, Dashner umí psát velmi čtivě, jenže já se v průběhu bádání po podstatných informacích dokázala tak otrávit, že vytvoření hlubšího pouta s novými postavami bylo prakticky nemožné. 

GoodReads: TUTUTU 
K Sandmanovi můžu říct jen jedno. CHCETE SI HO PŘEČÍST, BO JE BOŽÍÍÍÍ! A jak se do něj jednou ponoříte, už vám není pomoci. Můj nejvíc nejoblíbenější komiks. Mluvím o něm ráda a mluvím o něm často!


GoodReads, díl #1: TUTUTU

Teď, když už víte, jak mám Sandmana ráda, můžu říct, že jsem četla třetí díl, Krajinu snů. Všichni mí kamarádi na Goodreads z něj byli zklamaní. Já ne. Né, že by byl skvělý, to rozhodně nebyl, spíš fakt docela nudička, ale já na to byla připravena. Tak upozorňuji dál. :)
Znáte Pohádkovou knihu legend? Ťukáte si na čelo, proč čtu něco, co je očividně pro dívky ve věkové kategorii "do deseti let"?
GoodReads, díl #1: TUTUTU

První díl jsem četla v roce 2014, na dvojku nadešel čas minulý týden, trojku mám akorát v tašce. A pořád jsem kurde moc nadšená. Řekla bych, že Shannon Hale je takový Cameron Jace píšící pro děti. To chcete! :)
Pozor, pozor. Teď vás ušetřím nekonečných muk. Jako člověk, co přetrpěl všechny tři díly, říkám, že trilogii Scarlet číst nechcete. Úplně zmrvený retelling Robina Hooda, kdy se Robin Hood chová jako naprostá baba a v lukostřelbě by neporazil ani princeznu Meridu. A je to brutálně přeláskované, až nechutně. Možná se ptáte, proč jsem to vůbec četla. Odpověď je jednoduchá... jednička zněla, že bude fakt cool, a pak jsem naletěla na cliffhangery (tedy jediné zajímavé události, co se tam odehrály).

Pro představu, v Lion Heart si hlavní hrdinové dají přesně sto dvacet dva pusinek - těch dramatických na vážnou hudbu, husinu a motýlky v bříšku. -_-

Ale mám další dočtenou sérii! Už 59! Jupí!

GoodReads, díl #1: TUTUTU

Pozn. podle Posledního království byl natočen i seriál u BBC America. Z řady recenzí (například tu) dedukuji, že pokud jste zapálení historici, není to nic pro vás. Na ten zbytek by mohla čekat zajímavá podívaná.

Ačkoliv psací parťáci Gordon a Ilona fungující pod pseudonymem Ilona Andrews jsou i v České republice poměrně známí (jejich knihy o Kate Daniels, ženské s pořádně prořízlou pusou a rozvinutou schopností nakopávat zadky špatňáků, si získala mnoho srdcí), neznám moc lidí, co by četli i další dobře hodnocenou sérii tohoto manželského dua - Innkeeper Chronicles. Ale ti, kteří se do ní pustili, mi ji pak cpali "horem dolem". A já nakonec neodolala.


To lákadlo je totiž obrovské. Představte si baráček na neutrální půdě, který slouží jako hostinec pro všechny mimozemské bytosti. Haha, myšlenka Hotelu Transylvánie s vlastní duší na normální ulici v urban fantasy, co se kříží se sci-fi věcí, je dost cool, nemyslíte?!


Provozní je krutopřísná a sexy blondýna se smyslem pro humor a malým roztomilým hafíkem, taky ovládá kdejaké magič husťárny a stará se o blaho svých hostů - aby třeba nepřišli o život a tak. A co z toho vyplývá? Spousta detailně popsaných soubojů na život a na smrt. Pro hlavní hrdinku nečekaně spíš na život, no. Do kotlíku přidejte nepřítele ovládajícího neskutečnou sílu, vlkodlačího alfu a upířího borce, zamíchejte a získáte super šílenou směs napsanou stylem, z něhož zrak přechází. Slova, ze kterých čiší ironie i sarkasmus, jsou, dle mého, absolutně k sežrání. Těšte se na dialogy a pořádnou nálož vtipných hlášek. Popisy plynou rychle, posouvají příběh a rozhodně není Mordor je číst.




A hlavní zápletka... vymyslet ji muselo trvat - odhadem - dvě sekundy. Žádná závratnost na omdlení. Už z toho mála, co jsem vám v předchozích řádcích prozradila, musí být ústřední dějová linka naprosto jasná. Jedná se o řadu klišé nalepených na sebe, ale v tak dobře sestaveném světě, že chápu, proč to kupa lidí dokáže odpustit. Ach, ten SVĚT! Ten bych si na pohodu dokázala představit v nějaké monstrózní sci-fi sáze. Planety a cestování a velká bitva a tolik bytostí! Juch, juch. Pfff, zpět na zem ze zasněných obláčků.

Clean Sweep bych zařadila k oddechovému počteníčku, které bodne ve chvíli, když mozek začne vysílat varovné signály o tom, že se chystá bouchnout. Pohladí totiž všechno, co by fajn knížka měla mít - od postav až po složení vět. Ale jen pohladí, polechtá. Nedokážu přijít na nic, co by mě přímo vytáčelo, ale nemohu se zbavit pocitu jisté povrchnosti a neuvyužitého potenciálu. Jako by mi byla nabízena jen špička ledovce. A já nejsem troškař, chci ledovec celý.


K vztahovým blbinám pouze toto: zatroleně zaláskovaný triangl tam je (a dokonce v Twilight stylu - vlkodlak a upír, haha), ale neruší; miluji tě-já tebe taky prdy tam nenajdete; celkově se srdíčkoloviny spíš neřeší.

Úplně bych to jako "to prostě musíš" pro kluky nezařadila, aaaaale Filip z Magician's Book hodnotil čtyřmi z pěti hvězdiček a po třech letech od dočtení řekl, že to bylo super, tak se asi mýlím.

Je to kraťučké, lehce přes dvě stě stránek.
Je to vtipné.


Chcete si to přečíst, protože  
čtyři suproví lidi se skvělým vkusem zhodnotili Clean Sweep jako "stojí za to" věcičku.
Kdo? Kerris, Moira, Filip a já (a to i přesto, že epický fajt na konci byl pěkný trapas).

Odkaz na GoodReads? TUTUTU

Máte rádi hlavolamy?
Zkuste tento případ vyřešit dřív než deset stránek před hustopřísným odhalením. Získáte dobrý pocit a virtuálního zlatého bludišťáka.
Jediné, co na začátku víte, je, že Rosemary Thomasová, která byla odsouzena k smrti za vraždu manžela, to neudělala.

Knihu Mrtví neznají klid napsalo 26 poměrně známých autorů. Všichni na špičkové úrovni. Setkáte se s kapitolami od S. Brown, J. Deavera, K. Reichs, J. Lindsaye nebo třeba T. Gerritsen. Není to žádná kolekce povídek, jak by se moho zdát. Pouze jeden jedinkatý příběh. Je logické, že tohle mohlo skončit buď absolutní katastrofou (nedokážu si představit fungující spolupráci tolika lidí), nebo fakt dobrým pošušňáníčkem. Přeci jen... víc hlaví víc ví a víc vymyslí.


Jasně, otázka "Kdo je vrah?" není nijak originální. Čtenářovy zvědavosti a přirozeného sklonu k pídění se po odpovědi na tuto začarovanou otázku využívá - odhadem - každá druhá detektivka. Důležitý je taky způsob zavraždění oběti. Já osobně dávám přednost krutému a krvavému masakru před střelou z pistole. A zastávám názor, že čím originálnější smrt, tím lepší. (Třeba... kdyby někdo tělo rozsekal a hodil někomu pod vánoční stromeček, to by bylo boží.)

Ale Christopher Thomas nezemřel vůbec marně. Jeho tělo bylo nalezeno v mučicím nástroji zvaném "železná panna" v německém muzeu. Vysoký stupeň rozkladu. Velmi dobrý a barvitý popis na mě zapůsobil. Tak se mi ten výjev zažral do paměti, že se mi ještě v noci zdálo o hnusných a odporných červech. Áááá - fuj! Mám husinu.

Tolik postav.
A skutečným vrahem mohl být kdokoliv. Vyřazovací metodou se to postupně sice slušně eliminovalo, ale stejně bych si nejradši dala facku, protože celé TO mi došlo až sakra pozdě. :)

Dějová linka nabízí pohled do doby "před", kdy se docela důvěrně seznámíte s životem manželů Thomasových i následným vyšetřováním případu, i do doby "po" - přesněji po deseti letech od popravy Rosemary. Má se konat posezení na její počest. Hezké kulaté výročí. Je celkem jisté, že na povrch vyplují nové důkazy. A tušíte správně, vrah si začne slušně nadělávat do gatí.


Krátké kapitoly a nutnost přečíst "ještě jednu", než konečně půjdu spát, akorát zajistily dnešní kruhy pod očima. Vysoká čtivost, opravdu mě s každou stránkou zajímalo, co bude dál. A těch tři sta stránek jsem měla za sebou za méně jak tři hodiny.

Střídaly se pohledy různých postav. A tím, že vesměs každou kapitolu psal jiný autor, měnily se i styly. Někomu by se to mohlo zdát lehce rušivé. Je jasné, že Deaverova část byla ultra mňamózní a jinou bych vypustila, ale to k věci patří.

Trošku mi chyběly sarkastické poznámky a nějaký hodně cool detektiv s chladnou hlavou. Vyhořelý policista, kterého užírá svědomí, to není úplně dle mého gusta. A v časové ose jsem se taky místy ztrácela, ale to je drobnost.

Jó, líbilo by se mi, kdyby se ten případ dostal do rukou Patricka Janea. Tohle docela přesně zapadá do klasického schématu vražd objevujících se v Mentalistovi.

Každopádně s klidem říkám, že pokud máte chuť na nějakou oddechovou detektivku, která má hlavu i patu, zkuste Mrtví neznají klid. :) Je to dobrá skládanka. Kousky nabízeny rozvážně a je jen na vás, jestli je najdete a dokážete spojit správně.


Hezky si počtěte. :)

Odkaz na GoodReads: TUTUTU

Máte rádi komiksy?
Já jo. Nejsem jejich úplně hyper mega fanda, ale občas mi dobrý komiks fakt bodne.
Jen je nikdy - opakuji: NIKDY - nečtu v MHD. Tramvaje, ponorky, letadla, lodě, autobusy i horkovzdušné balóny. Nikdy mě tam nenajdete s komiksem v ruce.

A proč?
Protože doteď potkávám milou starší dámu, kterou jsem neskutečně pohoršila. Pořád se na mě mračí a ukazuje na mě prstem, jako bych byla nějaký zatrollený sériový vrah.

Může za to Moira, která mi doporučila Černou díru od Charlese Burnse. Výborný komiks. Zajímavá kresba, krásně morbidňoučké, určitě doporučuji. Seženete třeba v ostravské knihovně. V dětském oddělení. Já si pro ni zašla a s tím, že absolutně netuším, o čem má být, jsem ji i rozečetla. No. V autobuse. No. Chyba. Již zmiňovaná paní mi koukala přes rameno. Ono komiksy jako kopa obrázků na jednom místě prostě lákají oči. Rozhodně. Než jsem se nadála, ječela po mně něco o dnešní mládeži a následoval proud slov se zhrozeným výrazem v obličeji. Jo, chvíli jsem si myslela, že na mě snad plivne. Jako by nahé lidi viděla prvně. :) I když, uznávám, místy i mi při čtení Černé díry obočí vyletělo vysoko vzhůru. (Ale ty části vám neukážu, fakt ne.)


Něco podobného se mi stalo i se Ságou.
Seděla vedle mě holčička, které mohlo být přibližně deset let. A vedle stála její maminka. Přásahám, že jsem žila v domnění, že Sága je neškodná. Po Černé díře jsem si dávala fakt pozor a komiksy v buse neotvírala. Jenže jsem se nějak nemohla dočkat. Všichni doporučovali!

Problém vlastně úplně stejný. Nějak moc nahých lidí, což děsilo okolí. A kdo zná Ságu, ví, že když tam je třeba pindík, je klidně přes celou stránku. Kurde, vždyť já si doteď dávám sakra pozor, abych další díly četla bez společnosti. Člověk nikdy neví, co tam na něj vykoukne. A tenkrát v tom buse? Když jsem to viděla, byl to solidní uran do očí (= nechuťárna zabíjející oči). Maminka zalapala po dechu, okamžitě vzala svou dcerku a šly si sednout pryč. Tadá.

Konec příběhu to ale není. Ta maminka se zázračným způsobem zná s mojí maminkou. Dokážete si představit, jaké jsem měla pak doma peklo?


A třetí... Zámek a klíč. Nevím už, který díl to byl.
(Jestli neznáte, rychle napravit, je to boží!!!)
Někomu vadily obrázky s krví. Starší pán. Taky po mně začal řvát, že my mladí čteme jen o krvi a mordování a že nechápeme podstatu skutečného utrpení. A další řeči.

Moc jsem si z něj nedělala, ale zařekla jsem se, že komiksy v MHD už nikdy neotevřu.
Nestojí mi to za ty pohoršené pohledy.

Dneska to je něco mezi husťáckým knižním doporučením a tím, čemu říkám recenze-eee.
Dobré knížky prostě musejí být čteny. Musíte se o nich dozvědět.
Takže se pohodlně usaďte, uvolněte se a my se vás pokusíme navnadit na dvě super boží knihy, které si zaslouží pozornost. 

btw... říkám "my" schválně. Nejsem král, abych tím myslela jen sebe. 
The Sacred Lies of Minnow Bly se vám nesnažím podstrčit já, ale Kerris. Je podobně náročný čtenář jako má maličkost. Vkus máme z 95 % shodný. Pět hvězdiček dáváme přibližně stejně často. Tedy, skoro vůbec. Vlastně mi přijde, že občas jen hledáme zlaté mince v žumpě. Ale když se zadaří, stojí to za to. Člověk si pak uvědomí, jak je čtení krásné.



Začnu já, jelikož má spřízněná duše mi poslala text bez diakritiky a musí to spravit (až dohraje nějakou hru). :)

Across the Nightingale Floor
Hledala jsem kung-fu a atmosféru historické Číny.
Našla jsem ninja lidičky a samuraje z japonského prostředí. 
A bylo to extra mňamkózní.

Představte si. Sekají se tam hlavy (skoro) na potkání. Postavy snad neměly žádné svědomí. Se záporňákama se tam úplně roztrhl pytek. Autorka se nebojí popisovat mučení a je u toho velmi kreativní. Kdo by řekl, že tohle má být JEN young adult? Proč takových není víc? Mě by samou radostí srdce z hrudi vyskočilo!


Vždyť já se nemohla odtrhnout už od první stránky. Když jsem usínala, promítaly se mi scény, které jsem ten den přečetla. Dokonce jsem vstávala s chutí, jen abych si zase mohla jít číst. A to je fakt divné. Trochu překáželo zpropadené zkouškové, které žere čas víc, než by mi bylo milé.

Znepřátelené rody, tajní magiči - jo, MAGIE! - zrady, politikaření, domluvené sňatky, snaha všechny přechytračit, plánování atentátu, krásné prostředí - jak příjemný nádech japonské kultury. TAKHLE BY TO MĚLO VYPADAT.
Ano, ano! 

V mnoha směrech originální. Nevím, k čemu to přirovnat. Dokonce přehlížím i trapnou lovestory, která naštěstí pouze sekunduje hlavní dějové linii.
Co víc říct? Jsem nadšená! Žádný velký cliffhanger a přesto další díl přečtu brzo.
Dokonce vyšlo i v češtině - pod názvem Slavík věští smrt. V antikvariátu seženete za 50-100,- Kč. V knihovně zdarma. ;)
Přísahám, že si z toho sednete na prdel.

ODKAZ NA ANOTACI: tututu


The Sacred Lies of Minnow Bly (názor Kerris)

Tak jo... bylo mi navrhnuto, že sem tam můžu napsat recenzi. Ale ne recenzoidní recenzi – protože ty já psát neumím. Ani to umět nechci – chápejte, je to hrozně stereotypní. Píše to každý. V tom není žádné kouzlo.


Pokud zapojíte mozek, dojde vám, co se bude dít. Střípky z minulosti budete čekat. A přesto... i tak budete v duchu křičet a snažit se to zvrátit – jako kdybyste měli takovou moc. Ha!


Tahle kniha vás první větou chytí a nepustí. Donutí vás zpochybňovat to, čemu věříte.

Nepovím vám, co se v knize dělo – ani to víc nenaznačím. Řeknu jen to, že je to reálné. Děsivé. Nechutné. Fascinující. Skvěle napsané. Pokud nemáte žaludek na skutečný svět, vyhněte se jí. Pokud si však chcete přečíst knihu, která vás ovlivní, která vám alespoň trochu změní pohled na svět a donutí vás přemýšlet nad tím, co by se někde mohlo dít – směle do toho.

Nebojte, není to celé jen temné a pesimistické.
Pozn.
V češtině vyjde u Hostu, v dubnu 2017. Super, ne?

ODKAZ NA ANOTACI: tututu